Také tento obyčej je ve Zwieselském koutu tradován – střediskem zahánění vlků je přitom sousední obec Rinchnach, kde každý rok 9. a 10. listopadu stovky účastníků tuto jedinečnou podívanou předvádějí.
Zahánění vlků má svůj prvopočátek v činnosti pastýřů, kteří vždy na jaře táhli se svými zvířaty na lesní pastviny. Krávy měly kolem krku zvonce, aby klinkáním udržovaly medvědy a vlky stranou pastvin. Z času na čas zapráskal pastýř bičem, aby tak dravce zastrašil. Oproti tomu na podzim při shánění dobytka z hor vyzváněli zvonci sami sedláci a čeledíni, aby tak vyjádřili svoji radost nad návratem dobytka.
Přesně vzato jsou „noci běsů“ oněmi zimními nocemi, během kterých se za dřívějších časů provádělo vykuřování. V současnosti se tak ale i označuje dvanáct nocí mezi 24. prosincem a svátkem Tří králů. Toto údobí je přechodnou dobou – odtud i slovní tvorba „mezi lety". Dle starých podání tou dobou prováděla svůj neřád neblahá zjevení, čarodějnice a skřítkové, lidé žili v bázni. Aby byl divoký rej zlých běsnících bytostí ukonejšen a zlo odvráceno, bylo nutné se patřičně chovat a současně provozovat nejrůznější rituály a zkoušet vypudit zlé kreatury především pomocí velkého lomozu. Tento po celém Bavorsku rozšířený obyčej se vyvinul ze starých ústních podání. Čarodějnice a další mystické bytosti, tak zvaní Schraz'ln a Perchtin, táhnou na mnohých místech v hrůzu nahánějících maskách ulicemi a uličkami. V dnešní době se vše pochopitelně odehrává pro nadšení četných diváků, kteří se již zvolání „dnes je noc běsů" nebojí, nýbrž jej berou jako výzvu k účasti na tomto hrůzo-krásném představení zimního večera.